LABDANUM (Cistus ladaniferus) neboli Cist ladanový, je keř planě rostoucí v zemích kolem Středozemního moře, především v jižním Španělsku a na Krétě. Říká se mu také skalní růže. Listy a výhonky roní za poledního slunce pryskyřici, která se sbírá a extrahuje na temně hnědou, silně lepivou pastovitou hmotu. Voní zemitě, ambrovitě, evokuje vůni včelího úlu. Z terapeutického hlediska má blahodárný vliv na stagnující lymfatický systém a v úrovni duše rozpouští psychické bloky. Původně se labdanová pryskyřice sbírala velmi kuriózním způsobem - vyčesávala se ze srsti ovcí a koz, což jí dodávalo výraznou, animální vůni. Obzvláště ta z kozlů byla prý velmi unikátní!
V Egyptě sloužilo LABDANUM jako prostředek k balzamování a spalovalo se jako kadidlo. Podle historických pramenů byla obřadní faraonova bradka spletena z rouna ovcí prosyceného LABDANEM. Chcete-li se přenést do starověkých egyptských sálu, zažít zapomenuté obřady faraonů, LABDANUM vás tam spolehlivě donese. A nejenom do Egypta. Ve starověku z něj mínojské ženy připravovaly věhlasný léčivý olej, který byl známý v celém Středomoří.
LABDANUM aplikované v POMANDERU na vlněné kuličky se váže se zbytkovým lanolínem a vzdáleně může animální notu připomínat.
V kompozicích je zastoupeno v PROMÉTHEOVI, DEMÉTÉR a GAIE.